KDO HLÍDÁ HLÍDAČE? O ZAUJATOSTI VEŘEJNOPRÁVNÍCH I KOMERČNÍCH MÉDIÍ VE PROSPĚCH BRUSELU

V demokratické společnosti mají média plnit jednu zásadní roli: informovat občany vyváženě, klást nepříjemné otázky všem stranám a umožnit veřejnosti, aby si na základě faktů vytvořila vlastní názor. Stále více občanů v České republice má ale pocit, že tato role je v posledních letech naplňována jen částečně. A to zejména tehdy, když jde o témata spojená s Evropskou unií, migrací, energetikou, tzv. zelenou transformací nebo kulturními a hodnotovými otázkami. Naše občanská iniciativa se proto ptá: Informují nás média skutečně nestranně, nebo se z nich stala součást jednoho názorového proudu?
VEŘEJNOPRÁVNOST NEZNAMENÁ NÁZOROVÁ JEDNOTA
Česká televize je financována z veřejných prostředků, tedy z peněz všech občanů, bez ohledu na jejich politické názory. Právě proto by měla být ze všech médií nejvyváženější. V praxi však mnozí diváci vnímají, že v klíčových debatách dostávají výrazně větší prostor zastánci další centralizace EU, rozšiřování pravomocí bruselských institucí a liberálně-progresivistických řešení společenských otázek. Kritici těchto trendů jsou zváni méně často, a pokud už pozváni jsou, bývají často stavěni do role těch, kdo se musí obhajovat, nikoli rovnocenných účastníků debaty. Nejde o to, že by jeden názor neměl zaznít. Jde o to, aby zazněly oba, a to za rovných podmínek.
VÝBĚR TÉMAT, VÝBĚR HOSTŮ, VÝBĚR JAZYKA
Zaujatost se neprojevuje jen tím, co se řekne nahlas. Často je mnohem silnější v tom, co se neřekne, koho se nepozve a jak se o věci mluví. Některá témata, která občany silně zajímají, jako jsou dopady evropské klimatické politiky na ceny energií, dopady migračního paktu na suverenitu členských států nebo otázky svobody projevu, se objevují spíše okrajově, zatímco jiná témata dostávají prostor opakovaně. V diskusních pořadech se opakovaně objevují stejní komentátoři a experti s podobným světonázorem. Hlasům z regionů, z menších měst, z řad podnikatelů, zemědělců nebo lidí, kteří důsledky bruselských rozhodnutí pociťují v každodenním životě, se dostává prostoru méně. I jazyk, kterým se o tématech mluví, utváří veřejné mínění. Zatímco zastánci hlubší integrace bývají označováni jako „proevropští", „moderní" nebo „odborníci", jejich oponenti bývají označováni jako „euroskeptici", „populisté" nebo „dezinformátoři". Takové nálepkování předem určuje, kdo je v debatě ten rozumný a kdo ten problematický.
NEJDE JEN O ČESKOU TELEVIZI
Podobný trend lze pozorovat i u dalších velkých televizí a mainstreamových médií. Komerční televize sice nejsou financovány z koncesionářských poplatků, ale i ony se často drží stejného názorového rámce. Důvodů může být více: tlak inzerentů, snaha neodlišovat se od dominantního proudu, personální propojení redakcí nebo prostě přesvědčení samotných novinářů, že právě tento pohled na svět je ten správný. Výsledkem je, že občan, který zapne večer zprávy na různých stanicích, často slyší velmi podobný výklad událostí. Pluralita názorů, která je základem demokracie, se tak zužuje.
SVOBODA PROJEVU NENÍ JEN PRÁVO MLUVIT, ALE I PRÁVO BÝT SLYŠEN
Svoboda projevu, garantovaná Listinou základních práv a svobod, neznamená jen to, že nás stát nebude trestat za náš názor. Znamená také, že ve veřejném prostoru musí existovat skutečná debata. Pokud se konzervativní, národní nebo euroskeptické názory objevují ve veřejnoprávních médiích jen výjimečně, nebo jsou předem rámovány jako extremistické, pak nejde o svobodnou debatu, ale o řízenou diskusi. My se nedomníváme, že by měl být jakýkoliv názor zakazován. Právě naopak. Domníváme se, že veřejnoprávní média by měla dávat prostor všem legitimním názorům, které jsou součástí demokratické soutěže, včetně těch kritických vůči EU a vůči liberálně-progresivistické politice.
CO NAVRHUJEME?
Naše iniciativa proto vyzývá ke skutečné vyváženosti, tedy ke stejnému prostoru a stejnému zacházení pro zastánce i odpůrce další centralizace EU, k transparentnosti, tedy ke zveřejňování kritérií pro výběr hostů a expertů do diskusních pořadů, k respektu k divákovi, protože divák není žák, kterého je třeba vychovávat ke správnému názoru, ale občan, který má právo na informace a na vlastní úsudek, a k většímu regionálnímu hlasu, tedy k většímu prostoru pro lidi z Moravskoslezského kraje a dalších regionů, kteří nejsou součástí pražských mediálních kruhů. Nechceme média ovládat. Chceme média, která budou sloužit všem občanům, ne jen jednomu názorovému proudu. Demokracie nežije z jednoty názorů. Žije z jejich střetu v otevř
ené a férové debatě.
ZDROJE INFORMACÍ
Zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, který jako hlavní úkol veřejné služby stanoví poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jehož § 31 ukládá provozovatelům zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Často kladené otázky: Objektivita a vyváženost, kde RRTV vysvětluje, že se při posuzování řídí právě § 31 zákona č. 231/2001 Sb. Listina základních práv a svobod, čl. 17, který zaručuje svobodu projevu a právo na informace. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, rozhodnutí ve věci České televize, včetně rozhodnutí z roku 2011 ve věci pořadu Události, jako příklad posuzování porušení objektivity a vyváženosti. Centrum pro výzkum veřejného mínění, Důvěra ve vybrané instituce, podle kterého patří média k institucím s poměrně vysokou deklarovanou důvěrou. European Broadcasting Union, Trust in Public Service Media, podle které zůstávají veřejnoprávní média v Evropě nejdůvěryhodnějším zdrojem zpráv. Masarykova univerzita, Trust and Distrust in Public Service Media: A Case Study from the Czech Republic, která ukazuje, že v Česku je celková důvěra ve zprávy relativně nízká, ale veřejnoprávní média jsou přesto nejdůvěryhodnějším národním zdrojem zpráv. Stížnosti adresované Radě České televize, v nichž se opakovaně objevují podněty občanů a iniciativ poukazující na nevyváženost a ideologickou zaujatost některých pořadů a na vylučování oponentních názorů. Veřejná debata o kritice ČT ze strany politiků a komentátorů, včetně konstatování, že RRTV v některých analyzovaných případech neshledala porušení zákonné povinnosti vyváženosti.
Poznámka k zdrojům:
Výše uvedené právní předpisy a zprávy o důvěře samy o sobě nedokazují, že konkrétní redakce jedná záměrně zaujatě ve prospěch Bruselu. Dokládají ale zákonný požadavek na vyváženost, existenci dohledu a to, že otázka objektivity ČT je předmětem opakované veřejné kritiky a stížností. Hodnocení, zda je současné zpravodajství vyvážené, je názorem naší iniciativy, vyjádřeným v rámci svobody projevu.
© 2026 VČMS