Jdi na obsah Jdi na menu
 


ÚSTAVNÍ LISTINA ČESKÉ REPUBLIKY

ÚSTAVNÍ ZÁKON Č. 1/1993 SB., VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ

 

Ústava České republiky je základní zákon státu. Společně s Listinou základních práv a svobod a dalšími ústavními zákony tvoří ústavní pořádek České republiky. Byla přijata Českou národní radou dne 16. prosince 1992 a nabyla účinnosti dne 1. ledna 1993.

 

PREAMBULE

 

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,

v čase obnovy samostatného českého státu,

věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,

odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku

v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody

jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,

kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,

jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,

jako součást rodiny evropských a světových demokracií,

odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,

odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,

prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.

 

HLAVA PRVNÍ - ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

ČL. 1

1. Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

2. Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.

 

ČL. 2

1. Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

2. Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.

3. Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

 

ČL. 3

Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.

 

ČL. 4

Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

 

ČL. 5

Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.

 

ČL. 6

Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.

 

ČL. 7

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

 

ČL. 8

Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.

 

ČL. 9

1. Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.

2. Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.

3. Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

 

ČL. 10

Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.

 

ČL. 10A

1. Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

2. K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

 

ČL. 11

Území České republiky tvoří nedílný celek. Jeho hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.

 

ČL. 12

1. Nabývání a pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon.

2. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.

 

ČL. 13

Hlavním městem České republiky je Praha.

 

ČL. 14

1. Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.

2. Státní symboly a jejich používání upravuje zákon.

 

HLAVA DRUHÁ - MOC ZÁKONODÁRNÁ

 

ČL. 15

1. Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.

2. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

 

ČL. 16

1. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.

2. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů.

 

ČL. 17

1. Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.

2. Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.

 

ČL. 18

1. Volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení.

2. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad většinového systému.

3. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let.

 

ČL. 19

1. Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.

2. Do Senátu může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.

3. Mandát poslance nebo senátora vzniká jeho zvolením.

 

ČL. 20

Další podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu stanoví zákon.

 

ČL. 21

Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.

 

ČL. 22

1. Neslučitelnost funkce poslance nebo senátora s výkonem jiných funkcí stanoví zákon.

2. Dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce Ústavního soudu, nebo dnem, kdy byl jmenován členem vlády, jeho mandát poslance nebo senátora nezaniká, pouze po dobu výkonu této funkce nevykonává mandát poslance nebo senátora.

 

ČL. 23

1. Poslanec skládá slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní.

2. Senátor skládá slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní.

3. Slib poslance a senátora zní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

 

ČL. 24

Poslanec nebo senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným osobně na schůzi komory, které je členem. Brání-li mu v osobním prohlášení závažné okolnosti, vzdává se mandátu způsobem stanoveným zákonem.

 

ČL. 25

Mandát poslance nebo senátora zaniká

a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou,

b) uplynutím volebního období,

c) vzdáním se mandátu,

d) ztrátou volitelnosti,

e) rozpuštěním Poslanecké sněmovny, jde-li o poslance,

f) vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl. 22.

 

ČL. 26

Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.

 

ČL. 27

1. Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu.

2. Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu anebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.

3. Za jiné činy spáchané poslancem nebo senátorem podléhá poslanec nebo senátor trestní odpovědnosti, ledaže komora, jejímž je členem, dá souhlas k jeho trestnímu stíhání. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání vyloučeno po dobu trvání mandátu.

4. Poslance nebo senátora nelze vzít do vazby, ledaže byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zatčení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zatčení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

 

ČL. 28

Poslanec nebo senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem.

 

ČL. 29

1. Poslanecká sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké sněmovny.

2. Senát volí a odvolává předsedu a místopředsedy Senátu.

 

ČL. 30

1. K vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, jestliže o to požádá nejméně pětina poslanců.

2. Řízení před komisí upravuje zákon.

 

ČL. 31

1. Každá komora zřizuje jako své orgány výbory a komise.

2. Činnost výborů a komisí upravuje zákon.

 

ČL. 32

Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nesmí být předsedou nebo místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.

 

ČL. 33

1. Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

2. Senátu však nepřísluší přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10.

3. Zákonné opatření může navrhnout Senátu pouze vláda.

4. Zákonné opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákon.

5. Zákonné opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další platnosti.

 

ČL. 34

1. Schůze komor jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.

2. Schůze Poslanecké sněmovny svolává její předseda, schůze Senátu jeho předseda.

3. Schůze komory může být svolána i k návrhu nejméně pětiny jejích členů tak, aby se konala do 14 dnů ode dne doručení žádosti.

4. První schůzi Poslanecké sněmovny po volbách svolává prezident republiky tak, aby se konala nejpozději do 30 dnů ode dne voleb. Nesvolá-li ji prezident republiky, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po volbách.

5. Zasedání komory může být usnesením komory přerušeno. Po dobu přerušení se nemůže konat schůze Poslanecké sněmovny nebo Senátu.

6. Schůze komor končí uplynutím jejich volebního období nebo rozpuštěním Poslanecké sněmovny.

 

ČL. 35

1. Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,

b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,

c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno na dobu delší, než je přípustné,

d) Poslanecká sněmovna se po dobu delší tří měsíců neusnášela, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

2. Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

 

ČL. 36

Poslanci a senátoři se účastní schůzí své komory a jejích orgánů, do nichž byli zvoleni, a plní jim svěřené úkoly.

 

ČL. 37

1. K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.

2. K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a o vyslovení souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

3. K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

 

ČL. 38

1. Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.

2. Návrh zákona, kterým se mění Ústava, může podat poslanec, skupina poslanců, Senát nebo vláda.

 

ČL. 39

1. Návrh zákona je schválen Poslaneckou sněmovnou, vysloví-li se pro něj nadpoloviční většina přítomných poslanců, nestanoví-li Ústava jinak.

2. Návrh zákona, s nímž Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.

3. Návrh ústavního zákona a návrh zákona, s nímž Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu do 30 dnů ode dne schválení.

4. O návrhu zákona, který Senát zamítne, hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Návrh zákona je schválen, vysloví-li se pro něj nadpoloviční většina všech poslanců.

 

ČL. 40

K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.

 

ČL. 41

1. Návrh zákona se předkládá Poslanecké sněmovně.

2. Vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů.

 

ČL. 42

1. Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu předkládá vláda.

2. Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.

 

ČL. 43

1. Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.

2. Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jejímž je Česká republika členem.

3. Parlament vyslovuje souhlas

a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,

b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,

nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.

4. Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,

b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,

c) účast na záchranných akcích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.

5. Vláda dále rozhoduje

a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,

b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.

6. O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně Parlament. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

7. Další práva a povinnosti Parlamentu, vlády, ozbrojených sil a ostatních státních orgánů při zajišťování obrany České republiky stanoví zákon.

 

ČL. 44

1. Vláda má právo účastnit se schůzí obou komor a jejich orgánů. Na její žádost jí bude uděleno slovo.

2. Člen vlády pověřený vládou má právo účastnit se schůzí orgánu komory, byl-li na ně pozván.

 

ČL. 45

Návrh zákona, s nímž Senát vyslovil souhlas, návrh zákona, který Senát zamítl, a návrh zákona, který Senát vrátil Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, postoupí Senát Poslanecké sněmovně.

 

ČL. 46

1. Senát se usnese o návrhu zákona do třiceti dnů od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Tuto lhůtu může Senát svým usnesením prodloužit nejvýše o třicet dnů. Nevyjádří-li se Senát v této lhůtě, platí, že je návrh zákona přijat.

2. Senát návrh zákona schválí, zamítne nebo vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy.

3. Senát zamítne návrh zákona, vysloví-li se pro zamítnutí nadpoloviční většina přítomných senátorů.

 

ČL. 47

1. Jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm znovu Poslanecká sněmovna. Návrh zákona je schválen, vysloví-li se pro něj nadpoloviční většina všech poslanců. Jestliže Poslanecká sněmovna návrh zákona neschválí, nelze jej znovu projednávat.

2. Jestliže Senát vrátí Poslanecké sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném Senátem. Usnesením Poslanecké sněmovny je návrh zákona schválen, vysloví-li se pro něj nadpoloviční většina přítomných poslanců. Neusnese-li se Poslanecká sněmovna takto, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění postoupeném Senátu. Návrh zákona je schválen, vysloví-li se pro něj nadpoloviční většina všech poslanců.

 

ČL. 48

Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu projednává a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna.

 

ČL. 49

K ratifikaci mezinárodních smluv

a) upravujících práva a povinnosti osob,

b) spojeneckých, mírových a jiných politických,

c) z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,

d) hospodářských, jsou-li všeobecné povahy,

e) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,

je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.

 

ČL. 50

1. Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen.

2. O vráceném zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy se nepřipouštějí. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

 

ČL. 51

Přijatý zákon podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády.

 

ČL. 52

1. K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

2. Způsob vyhlášení zákona stanoví zákon o Sbírce zákonů.

3. Zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, není-li v něm stanoven pozdější den nabytí účinnosti. Jestliže je v zákoně stanoveno, že nabývá účinnosti dnem vyhlášení, nabývá účinnosti okamžikem vyhlášení.

4. Zákon o státním rozpočtu nabývá účinnosti dnem 1. ledna příslušného kalendářního roku, pokud v něm není stanoven pozdější den.

 

ČL. 53

1. Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.

2. Interpelovaní členové vlády jsou povinni odpovědět na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání.

 

HLAVA TŘETÍ - MOC VÝKONNÁ

 

PREZIDENT REPUBLIKY

 

ČL. 54

1. Prezident republiky je hlavou státu.

2. Prezident republiky je volen v přímých volbách tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

3. Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

 

ČL. 55

Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.

 

ČL. 56

1. Volba se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději třicet dnů před uplynutím volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do devadesáti dnů.

2. Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu, a to nejpozději devadesát dnů před jejím konáním. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, vyhlašuje předseda Senátu volbu prezidenta republiky do deseti dnů a zároveň nejpozději osmdesát dnů před jejím konáním.

3. Navrhovat kandidáta je oprávněn každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany České republiky oprávněnými volit prezidenta republiky. Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně dvacet poslanců nebo nejméně deset senátorů.

4. Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu platných hlasů oprávněných voličů. Není-li takový kandidát, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola. Ve druhém kole je zvolen kandidát, který získal větší počet platných hlasů oprávněných voličů.

5. Další podmínky volby prezidenta republiky stanoví zákon.

 

ČL. 57

Prezident republiky skládá slib před oběma komorami Parlamentu na společné schůzi. Slib prezidenta republiky zní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

 

ČL. 58

1. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, popřípadě nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e), h) a j) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy prezident republiky nemůže svůj úřad vykonávat z důvodu uvedeného ve větě první, výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k), čl. 63 odst. 1 písm. f), g) a i) a dále vyhlašování zákonů.

2. Nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. a) až e), h) a j) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy prezident republiky nemůže svůj úřad vykonávat z důvodu uvedeného ve větě první, výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k), čl. 63 odst. 1 písm. f), g) a i) a dále vyhlašování zákonů.

3. Po dobu, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, přísluší předsedovi Poslanecké sněmovny výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k), čl. 63 odst. 1 písm. f), g) a i) a dále vyhlašování zákonů; je-li předseda Poslanecké sněmovny odvolán nebo se vzdá funkce, přísluší výkon těchto funkcí prezidenta republiky předsedovi Senátu.

 

ČL. 59

Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný, s výjimkou velezrady nebo hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.

 

ČL. 60

Prezident republiky se může vzdát svého úřadu prohlášením učiněným předsedovi Senátu.

 

ČL. 61

Prezidenta republiky lze stíhat pouze pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Trestní stíhání pro jiný čin je vyloučeno po dobu výkonu jeho funkce.

 

ČL. 62

Prezident republiky

a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,

b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,

c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,

d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,

e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,

f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,

g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,

h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,

i) podepisuje zákony,

j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

 

ČL. 63

1. Prezident republiky dále

a) zastupuje stát navenek,

b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,

c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,

d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,

e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,

f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,

g) jmenuje a povyšuje generály,

h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,

i) jmenuje soudce,

j) má právo udělovat amnestii.

2. Prezidentu republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

3. Rozhodnutí prezidenta republiky vydaná podle odstavce 1 a 2 vyžadují ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

4. Za rozhodnutí prezidenta republiky, která vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

 

ČL. 64

1. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

2. Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

 

ČL. 65

1. Senát může podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. K podání ústavní žaloby je třeba souhlasu třípětinové většiny přítomných senátorů.

2. Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s podáním ústavní žaloby třípětinovou většinou všech poslanců.

3. Nebyl-li souhlas Poslanecké sněmovny vysloven do tří měsíců ode dne, kdy o něj Senát požádal, platí, že souhlas nebyl vysloven.

 

ČL. 66

Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do devadesáti dnů. Volbu prezidenta republiky vyhlašuje předseda Senátu.

 

VLÁDA

 

ČL. 67

1. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.

2. Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

 

ČL. 68

1. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

2. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

3. Jestliže nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

4. Při jmenování vlády podle odstavce 3 je prezident republiky povinen jmenovat předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

5. V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

 

ČL. 69

1. Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.

2. Slib člena vlády zní: Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu svůj úřad zastávat svědomitě a nezneužiji svého postavení.

 

ČL. 70

Člen vlády nesmí vykonávat činnost, jejíž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

 

ČL. 71

Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

 

ČL. 72

1. Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

2. Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna jen tehdy, je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

 

ČL. 73

1. Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

2. Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.

3. Jestliže vláda podá demisi podle odstavce 2, prezident republiky ji přijme.

4. Vláda, jejíž demisi prezident republiky přijal nebo kterou odvolal, vykonává své funkce prozatímně až do jmenování nové vlády.

 

ČL. 74

Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

 

ČL. 75

Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

 

ČL. 76

1. Vláda rozhoduje ve sboru.

2. K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

 

ČL. 77

1. Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny Ústavou nebo jinými zákony.

2. Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

 

ČL. 78

K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

 

ČL. 79

1. Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

2. Právnické osoby a orgány územní samosprávy mohou vydávat na základě zákona a v jeho mezích právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

3. Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

 

ČL. 80

1. Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.

2. Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.

 

HLAVA ČTVRTÁ - MOC SOUDNÍ

 

ČL. 81

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

 

ČL. 82

1. Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

2. Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z disciplinární odpovědnosti stanoví zákon.

3. Funkce soudce je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu, člena vlády a s dalšími funkcemi stanovenými zákonem.

4. Funkční období soudce končí dnem 31. prosince roku, v němž dosáhne věku 70 let.

 

ČL. 83

1. Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.

2. Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu.

3. Funkční období soudce Ústavního soudu je deset let. Nikdo nemůže být jmenován soudcem Ústavního soudu více než dvakrát.

4. Soudce Ústavního soudu skládá slib do rukou prezidenta republiky.

5. Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu.

6. Soudce Ústavního soudu lze zadržet jen tehdy, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zatčení ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24 hodin od zatčení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Senát rozhodne s konečnou platností o přípustnosti stíhání.

 

ČL. 84

1. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

2. Ústavní soud se skládá z 15 soudců jmenovaných na dobu deseti let.

 

ČL. 85

1. Ústavní soud rozhoduje

a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,

b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo se zákonem,

c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,

d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,

e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,

f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,

g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky podle čl. 65 odst. 2,

h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,

i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,

j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními a jinými zákony,

k) o kompetenčních sporech mezi státními orgány a orgány územní samosprávy, nejde-li o spory svěřené zákonem k rozhodnutí jinému orgánu,

l) o dalších otázkách, které mu svěří zákon.

2. Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.

3. Zákon může stanovit, že místo Ústavního soudu rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení Nejvyšší správní soud.

 

ČL. 86

1. Soudci Ústavního soudu jsou při výkonu své funkce nezávislí a řídí se pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 2.

2. Postavení soudců Ústavního soudu, předpoklady pro výkon této funkce, organizaci Ústavního soudu, řízení před ním a účinky jeho rozhodnutí upravuje zákon.

 

ČL. 87

1. Ústavní soud rozhoduje v plénu, nestanoví-li zákon, že rozhoduje v senátech.

2. Ústavní soud je způsobilý se usnášet, je-li přítomno nejméně deset soudců, nestanoví-li zákon jinak.

3. K přijetí rozhodnutí Ústavního soudu je třeba nadpoloviční většiny přítomných soudců, nestanoví-li Ústava jinak.

 

ČL. 88

1. Zákon, který Ústavní soud zruší, pozbývá platnosti dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, nestanoví-li Ústavní soud jinak.

2. Vykonatelné rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny orgány i osoby.

 

ČL. 89

1. Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné dnem jeho vyhlášení, nestanoví-li Ústavní soud jinak.

2. Vykonatelné rozhodnutí Ústavního soudu je závazné pro všechny orgány i osoby.

 

ČL. 90

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

 

ČL. 91

1. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.

2. Příslušnost soudů a organizaci stanoví zákon.

3. Soustavu vojenských soudů stanoví zákon.

 

ČL. 92

Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou věcí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud.

 

ČL. 93

1. Soudce jmenuje prezident republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.

2. Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

 

ČL. 94

1. Zákon stanoví případy, kdy lid rozhoduje v soudním řízení přímo a kdy se na rozhodování podílí.

2. Zákon stanoví případy, kdy je soudcem soudce z lidu.

 

ČL. 95

1. Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

2. Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.

 

ČL. 96

1. Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

2. Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

 

HLAVA PÁTÁ - NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

 

ČL. 97

1. Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

2. Prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny.

3. Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

 

HLAVA ŠESTÁ - ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

 

ČL. 98

1. Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu. Zásahy do její činnosti jsou možné pouze na základě zákona.

2. Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

 

HLAVA SEDMÁ - ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

 

ČL. 99

Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.

 

ČL. 100

1. Územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.

2. Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

3. Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

 

ČL. 101

1. Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.

2. Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem.

3. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodařit podle vlastního rozpočtu.

4. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

 

ČL. 102

1. Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.

2. Funkční období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, kdy se volby do zastupitelstva konají.

 

ČL. 103

Zákon stanoví, kdy zastupitelstvo rozhoduje ve věcech samosprávy a kdy ve věcech přenesené působnosti.

 

ČL. 104

1. Působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem.

2. Zastupitelstvo obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku.

3. Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky.

 

ČL. 105

Výkon státní správy lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon.

 

HLAVA OSMÁ - PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

ČL. 106

1. Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí 6. června 1996.

2. Do doby přijetí zákona o jednacím řádu Senátu se Senát ustaví a jedná způsobem stanoveným pro Poslaneckou sněmovnu.

3. Do nabytí účinnosti zákona o jednacím řádu Senátu vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát, který se ustaví způsobem stanoveným ústavním zákonem.

 

ČL. 107

1. Volební období Senátu, jehož členové byli zvoleni v prvních volbách do Senátu, stanoví zákon.

2. Způsob volby prezidenta republiky stanoví zákon do nabytí účinnosti zákona o volbě prezidenta republiky.

 

ČL. 108

Vláda České republiky jmenovaná po volbách v roce 1992 a vykonávající svou funkci ke dni účinnosti této Ústavy se považuje za vládu jmenovanou podle této Ústavy.

 

ČL. 109

Do zřízení Nejvyššího správního soudu vykonává jeho působnost Nejvyšší soud.

 

ČL. 110

Do 31. prosince 1993 se soudní soustava tvoří Nejvyšším soudem České republiky, Nejvyšším soudem České a Slovenské Federativní Republiky, vrchními, krajskými a okresními soudy, vojenskými soudy a místními lidovými soudy.

 

ČL. 111

Vojenské soudy jsou součástí soustavy obecných soudů.

 

ČL. 112

1. Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a další ústavní zákony České národní rady, České republiky a Československé federace přijaté po vyhlášení této Ústavy, jakož i ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992 do nabytí účinnosti této Ústavy, a to ve vztahu k České republice.

2. Ostatní ústavní zákony pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti této Ústavy.

 

ČL. 113

Tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

 

ZDROJE INFORMACÍ

 

Text na této stránce vychází z oficiálních a veřejně dostupných právních pramenů České republiky. Nejedná se o právní poradenství, pro závazný výklad je rozhodné vždy platné znění ve Sbírce zákonů.

 

1. HLAVNÍ PRAMEN - PLATNÉ ZNĚNÍ ÚSTAVY

 

1. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů

Základní zákon státu, účinný od 1. ledna 1993.

Společně s Listinou základních práv a svobod tvoří ústavní pořádek České republiky.

 

Oficiální znění najdete zde:

Sbírka zákonů ČR - e-Sbírka: sbirka.gov.cz

Zákony pro lidi: zakonyprolidi.cz/cs/1993-1

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR: psp.cz

 

2. SOUVISEJÍCÍ ÚSTAVNÍ PŘEDPISY

 

2. Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky

Ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.

 

3. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Upravuje mimo jiné vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu a válečného stavu.

 

4. Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků

Zřizuje kraje jako vyšší územní samosprávné celky.

 

5. Ústavní zákon č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii

Na jeho základě proběhlo referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003.

 

6. Ústavní zákon č. 71/2012 Sb., o přímé volbě prezidenta republiky

Zavedl přímou volbu prezidenta republiky od roku 2013.

 

3. DOPORUČENÉ OFICIÁLNÍ ZDROJE PRO OVĚŘENÍ

 

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR - psp.cz

Senát Parlamentu ČR - senat.cz

Ústavní soud ČR - usoud.cz - judikatura k výkladu Ústavy

Ministerstvo vnitra ČR - mvcr.cz

Kancelář prezidenta republiky - hrad.cz

Veřejný ochránce práv - ochrance.cz

 

POZNÁMKA POD ČLÁNEK:

Text Ústavy je převzat z veřejného právního předpisu - Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pro aktuální a závazné znění vždy použijte Sbírku zákonů ČR na sbirka.gov.cz. Tato stránka slouží pouze pro informaci a nenahrazuje právní poradenství.

 

© 2026  VČMS